Znalostní základna

Klasifikace látky nebo směsi, která se na základě fyzikálních a chemických vlastností látky nebo směsi vyznačuje svým chováním a nebezpečností z hlediska požární ochrany Definice se týká především látek uložených v místnosti.
Bývalé třídy A, B, C … byly nahrazeny (1) (2) (3), což je zjednodušení:
1. Třída „výbušniny“ zahrnuje materiály zařazené do třídy A nebo B před vstupem nového OTSZ. (Národní požární bezpečnostní předpisy a normy)
2. Třída „hořlaviny“ zahrnuje materiály zařazené do třídy požárního nebezpečí C nebo D před vstupem nového systému.
3. Třída „nehořlavé materiály“ zahrnuje materiály zařazené do třídy požárního nebezpečí E před vstupem nového OTSZ.

Charakteristika kategorie chování stavebních materiálů a stavebních konstrukcí v případě požáru, stanovená na základě zkoušky podle příslušných technických požadavků; A1, A2, B, C, D, E, F.

Hodnota (kWh/m² za rok), která udává měrnou spotřebu energie posuzované budovy. Zohledňuje nejen ztráty, ale i zisky (např. solární energii) a rozvíjí tak jakostní třídu budovy od A+ po I, od „Minimální spotřeba energie“ po „Značně vysoká spotřeba“.

Kombinace energií pro vytápění, přípravu teplé užitkové vody, vzduchové systémy, chlazení a osvětlení. Přírodní zdroje energie používané k pokrytí těchto energetických potřeb, jako je uhlí, ropa, zemní plyn, solární energie nebo přírodní uran.

Poměr chladicí plochy a objemu vzduchu temperované budovy v závislosti na průměrném součiniteli přenosu tepla stavebních konstrukcí. (W/m³K)

Dokument, ze kterého se dozvíte o energetické spotřebě budovy. Energetická spotřeba určí zařazení energetického průkazu nemovitosti. Průkaz energetické náročnosti je výsledkem třístupňového ověření. Konečným výsledkem je měrná spotřeba energie (kWh/m² za rok), která udává specifické energetické požadavky posuzované budovy.
Proces monitorování energie:
1. Stanovení hodnot přenosu tepla pro oddělovací konstrukce.
2. Stanovení součinitele tepelné ztráty.
3. Stanovení měrné spotřeby energie.

Při umístění tepelné izolace nad hydroizolací ploché střechy (vně). Pořadí rovných vrstev, kdy je hydroizolace nad tepelnou izolací (vně). Plochá střecha s DUO nebo dvojitou tepelnou izolací, kdy je tepelná izolace jak nad, tak pod hydroizolací. Jako tepelnou izolaci pod hydroizolační vrstvou lze použít jakýkoli typ materiálu, nad ní však lze použít pouze strukturovaný materiál s uzavřenými buňkami. (např. XPS)

Vlastnost stavebního výrobku, která popisuje schopnost výrobku odolat zátěži, která je předem plánována během výstavby a poté během zamýšlené doby užívání budovy, bez jakékoli charakteristické změny parametrů.
Stejně jako „odolnost vůči pochůzce“ není definována, takže ji lze identifikovat jako pevnost výrobku v tlaku. (Z profesionálního hlediska je nosnost menší než „hodnota“ odolnosti vůči pochůzce.)

Odolnost (stavebního) materiálu vůči deformaci působením tlakových sil, která závisí na hustotě a struktuře materiálu. Pevnost v tlaku se u různých stavebních materiálů liší v širokém rozmezí.
Značka: Rv
Měrná jednotka: N/mm² → MPa (1000 kPa)
U některých tepelně izolačních materiálů nelze určit významnou pevnost v tlaku, protože jsou stlačeny (již) při relativně nízkém zatížení, a proto se charakterizují pevností v tlaku pro značné stlačení (krátkodobé zatížení 10 %, dlouhodobé zatížení 2 %).

Tento typ krátkodobé únosnosti stavebního výrobku – obvykle tepelně izolačního materiálu – při kterém nedochází k žádné zbytkové deformaci výrobku po ukončení zatížení.
Vzhledem k tomu, že tento hovorový termín není standardně definován, některé technické zdroje považují materiál za pochozí při stlačení 10 % díky pevnosti v tlaku ≥10 % a jiná při ≥150 kPa.
Minimální pevnost v tlaku výrobků RAVATHERM XPS je ≥300 kPa.

Míra zatížitelnosti, kterou daný (stavební) materiál trvale snáší bez jakékoli změny velikosti nebo jakosti.
Např. u tepelně izolačních materiálů je dlouhodobá zatížitelnost charakterizována pevností v tlaku při 2% stlačení materiálu (což je běžně označováno jako pevnost v tlaku nebo maximální zatížení).
Zajímavý fakt: Tepelně izolační materiály EPS (expandovaný pěnový polystyren) jsou klasifikovány podle výrobkové normy MSZ EN 13.163 pomocí hodnot pevnosti v tlaku naměřených při 10% stlačení. Hodnoty pevnosti pro 10% stlačení však nejsou návrhovými hodnotami, protože pěnový pěnový polystyren se již při určitém stlačení (cca 2-3%) nechová elasticky, buňky jsou trvale deformovány, takže hodnoty spojené s 2% stlačením lze vždy brát v úvahu pro trvalé zatížení.

Typ polystyrénového (PS) tepelně izolačního materiálu (extrudovaná polystyrenová pěna – XPS) s absorpcí vody pod 0,2 %, tj. bez výrazné změny tepelně izolační schopnosti při maximální absorpci vody.

Za tepelně izolační materiál lze považovat výrobek vyznačující se tepelnou vodivostí λ ≤ 0,07 W/mK. Vzhledem k tomu, že většina stavebních materiálů má dobrou tepelnou vodivost (beton, ocel, kámen, plná cihla atd.), pouze stavební konstrukce s tepelnou izolací jsou ekonomické a mohou zajistit dostatečný komfort.

• Výměna vzduchu (počet)

  Poměr množství vzduchu přivedeného větráním do místnosti za 1 hodinu vydělený objemem místnosti při přetlaku 50 Pa. 
  n50 výměny vzduchu (požadované hodnoty):
  Pro stávající budovy: 7
  Nové moderní budovy (HU): 5 – 10
  Nové moderní budovy (DE): 2 – 6
  Nízkoenergetické budovy: 0,17 – 5
  Pasivní domy: 0,17 – 0,6

• Filtrace

  Perkolace nebo infiltrace. Množství vzduchu (výměna), které se volně uvolňuje z temperovaného prostoru otvory (např. okna) a montážními spárami materiálu. Jde o způsob přirozeného větrání. (Infiltrace: množství vzduchu vstupujícího zvenčí.)

• Tepelná obálka

  Soubor ploch vymezujících vytápěné, chlazené prostory budovy nebo tepelně izolační vrstvu instalovanou na všech oddělovacích prvcích temperovaného interiéru (včetně tepelných mostů až po známé a zmenšené tepelné mosty, včetně) bez přerušení, typicky venkovní.

• Tepelná vodivost

  Značka: λ (lambda)
  Měrná jednotka: W/mK
  Tepelná charakteristika, která udává, kolik wattů (W) energie se uvolní, když materiál se stejnoměrnou tloušťkou (1 metr), v případě teplotního rozdílu 1 K (Kelvin) (obecně se myslí: 1°C) mezi jeho dvěma stranami za jednotku času, podle toho, zda se posuzuje z hlediska tepelné vodivosti nebo tepelně izolačního hlediska).
  Hodnota λD nebo deklarovaná (uváděná) je měřena za normálních (laboratorních) podmínek určeným výrobcem. Tím se liší od λT nebo návrhové hodnoty. Návrhovou hodnotu tepelné vodivosti lze určit následujícím způsobem (se znalostí deklarované hodnoty):  
  λT = λD x FT x Fm x Fa
  kde:
  λT = součinitel tepelné vodivosti, který je třeba vzít v úvahu za zamýšlených podmínek prostředí
  λD = tepelná vodivost deklarovaná za standardních (známých) podmínek prostředí
  FT = teplotní korekční (převodní) faktor
  Fm = korekční (převodní) faktor vlhkosti
  Fa = korekční (převodní) faktor stárnutí

• Tepelný odpor

  Označení: R
  Měrná jednotka: m²K/W
  (Typicky RD tj. deklarovaný výrobcem, deklarovaná vypočtená hodnota jako poměr tloušťky (m) k λ (W/mK).)
  Vypočtená tepelná charakteristika, která udává odolnost konkrétní vrstvy (typicky tepelně izolační vrstvy) vůči prostupu tepla.
  Čím vyšší je R, tím větší je odpor vůči prostupu tepla.

• Tepelný most

  Může být geometrický nebo konstrukční.
  Geometrický: když je kvůli tvaru konstrukce (roh budovy, okenní rám, napojení vnitřní stěny na vnější stěnu atd.) vyhřívaná, ohřívací plocha menší než chladicí plocha (v létě naopak).
  Konstrukční: když je v dané části objektu instalován materiál s lepší tepelnou vodivostí a nižší tepelně izolační schopností oproti okolním materiálům (např. věnce, překlady, železobetonové rámy apod.).

• Prostup tepla

  Značka: U
  Měrná jednotka: W/m²K
  Hodnota specifická pro konkrétní konstrukci budovy. Udává množství tepla přenášeného přes jednotkový povrch konstrukce za jednotku času v případě rozdílu teplot na jednotku.
  Tepelná prostupnost je inverzní veličina k tepelnému odporu.
  U = 1 / (Rse + Σ (d / λ) + Rsi)
  Norma tepelných charakteristik stanovuje požadavky na hodnotu U pro každou stavební konstrukci.

• Součinitel přenosu tepla

  Přenos tepla na dvou ohraničujících plochách zkoušené látky (e – vnější , i – vnitřní ) Kromě tepelného odporu R je třeba vzít v úvahu stupeň přenosu tepla na obou stranách.
  Rse – vnější, Rsi – vnitřní povrchový odpor, podrobně:
  Zdola nahoru Rsi 0,10 / Rse 0,04
  Vodorovně Rsi 0,13 / Rse 0,04
  Shora dolů Rsi 0,17 / Rse 0,04

• Parotěsnost

  Vrstva (stavebního) materiálu, která dokáže propustit určité množství par, které mění vlhkost prostoru ohraničeného parotěsnou membránou předem naplánovaným způsobem.

• Difúze vodní páry

  Značka: sd
  Měrná jednotka [m]
  Sd je schopnost difúze vodní páry, velikost odporu stavebního materiálu vůči difúzi vodní páry, tloušťka vzduchové vrstvy ekvivalentní odporu vyjádřená v metrech.

• Rosný bod, kondenzace

  Rosný bod je teplota, při které pára ve vzduchu kondenzuje. Teplota, při které daná vlhkost dosáhne tzv. saturační vlhkosti, tj. absolutní vlhkosti (maximální množství vlhkosti absorbované vzduchem) je prakticky teplota odpovídající 100% vlhkosti. Na povrchu, který se ochladí na (nebo pod) rosný bod, vlhkost kondenzuje.

• Relativní vlhkost

  Pojmem vlhkost se označují dva odlišné pojmy:
  – absolutní vlhkost udávající množství vodních par ve vzduchu (g/m³),
  – relativní nebo relativní vlhkost udávající poměr množství vodních par ve vzduchu vůči množství vodních par odpovídajícímu nasyceným parám při dané teplotě.
  
  Teplota vzduchu (°C): -10;  -5;   0;    5;   10;   15;   20;    25;    30;
  Obsah vody (g/m³): 2,4; 3,4; 4,8; 6,8; 9,4; 12,8; 17,3; 23,1; 30,4;
  
  Relativní vlhkost je vlhkost přepočtená na 100% kapalnou vodu při dané teplotě. Vzduch s vyšší teplotou může absorbovat a pohltit více vody, při nižší teplotě může absorbovat méně vody.
  Např. 90% relativní vlhkost při teplotě -2 °C znamená v absolutních číslech mnohem méně vody, než 50% relativní vlhkost při teplotě +20 °C. (Proto je studený vzduch v zimě suchý a teplý vzduch v létě vlhčí.)